... žehlím v leže kašlat bez přestání na všechno nejde ... v slunečných poryvech slova neslyšená vyslyšená ... proklínám úsvit proklínám zpívající ptáky, proklínám kocovinu a vinu omotanou kolem kotníku proklínám básníky již prokleté ... peřina se vlní jak moře kolem kopání ani pokání ti nepomůže ... Slunce se vpíjí do piva a přehrada plná řas a ty tvé zas mě šimrají Bojíš se vody a já.. bouřky ... znáš ve 3.16 ráno ten pocit a usínání za zdí znáš nepochopení a lítost a na pravdě nezáleží znáš bezhlesné nebe a poslední svíčka žádná cigareta a znáš sám a sám a sama a najednou znáš ten pocit a nic jiného není než utíkat od sebe od tebe a znáš slova plná lživých kýčů a ztracených klíčů Přes písmena napiš pár řádků a třeba bude líp zítra a nemáš odvahu udělat nic než se opít a zas. najednou vše beze smyslu a - ano - máš pravdu, Zlořečený a pořád stejné bitvy svádíš pitvy druhých a sebe sama podvádíš ... Až naposled vydechneš - někdo si chtěl povídat a dovíš se, že to mělo smysl Až nebudeš a druhého dne se rozední, ne, neproklínej svítání Až vydechneš a nezazní tvá poslední - nevěděli, zapomenou ... Déšť píše na okna memoáry, jak byli tady přátelé i ti druzí. Na dně zaschlé vzpomínky šminky hrdla líbající. Ve vlasech vpletený dým a čísi prsty neoblomné lámu v půl a hlavě úl uletěl ...