...

žehlím v leže
kašlat bez přestání
na všechno nejde

...

v slunečných poryvech
slova neslyšená
vyslyšená

...

proklínám úsvit
proklínám zpívající ptáky,
proklínám kocovinu
a vinu
omotanou kolem kotníku
proklínám básníky již prokleté

...

peřina se vlní jak moře
kolem kopání
ani pokání
ti nepomůže

...

Slunce se vpíjí do piva
a přehrada plná řas
a ty tvé zas mě šimrají
Bojíš se vody a já..
bouřky

...

znáš
ve 3.16 ráno
ten pocit a usínání za zdí
znáš nepochopení
a lítost
a na pravdě nezáleží
znáš bezhlesné nebe
a poslední svíčka
žádná cigareta a
znáš
sám a sám a sama
a najednou
znáš
ten pocit a nic jiného není
než utíkat
od sebe od tebe
a znáš slova plná lživých kýčů
a ztracených klíčů
Přes písmena napiš
pár řádků a třeba
bude líp
zítra
a nemáš odvahu udělat nic
než se opít a zas.
najednou vše beze smyslu
a - ano - máš pravdu, Zlořečený
a pořád stejné bitvy svádíš
pitvy druhých
a sebe sama
podvádíš

...

Až naposled vydechneš -
někdo si chtěl povídat
a dovíš se, že to mělo smysl
Až nebudeš
a druhého dne se rozední,
ne, neproklínej svítání
Až vydechneš a nezazní tvá
poslední - nevěděli,
zapomenou

...

Déšť píše na okna memoáry,
jak byli tady přátelé
i ti druzí.
Na dně zaschlé vzpomínky
šminky hrdla líbající.
Ve vlasech vpletený dým
a čísi prsty neoblomné
lámu v půl
a hlavě úl
uletěl

...