Odkládám skripta. Dívám se na tu pokojnou mladou ženu, na jejíž tváři se nezračí ani stín zklamání, že nikdo nevystoupil. Zaplaví mě pokoj, který přesahuje všechno pomyšlení. Je skryt ve slově "nemusím". Nemusím se osvědčovat před světem, politickým režimem, profesory, matkou, milenkou, Bohem. Nemusím ani vidět. A proto vidím. Vidím tu ženu, dítě, zastávku, pole za ní, večerní mraky, celý svět, jaký je. A vidím ji navěky.

Skutečná poučení si nemusíme zapisovat, pamatovat. Jsou v nás navždy, vždyť vycházejí přímo z našeho nitra, už jsme je znali předtím.

Nedávno jsem opravoval něco na počítači. Nešlo mi to, byl jsem nervózní, naprosto nesnesitelný. Tu někdo zazvonil. Tušil jsem, že za dveřmi stojí Zdeněk, tak trochu jurodivý křesťan s papíry na hlavu, který mě často doprovází venku na mých procházkách s nejmenším synem Dominikem. Mnohdy jsme všichni tři došli k překrásným nevyjádřeným haiku, nyní jsem však cítil, jak se ve mně vzdouvá vztek. Neunesl bych jeho nesrozumitelné drmolení, praskla by mi hlava. Poslal jsem syna Dana, ať mu vyřídí, že spím. A zuřil jsem nad počítačem dál.

Dan se po chvíli vrátil. Nesl mi hrst obrázků zvířat, které Zdeněk přinesl Dominikovi. Slzy mi zaplavily oči, asi jako Petrovi, který se rozplakal po zradě Krista.

Jde o Přítomnost, v níž rozhodnutí je náhle Vším. V tomto uzlu se míjejí dvě cesty: Mohu setrvat u počítače nebo jít otevřít tomu, kdo zvoní u dveří. V obou případech pak za sebou následují události přirozeně, jak se patří, ale rozhodnutí v tom jediném bodě, mžiku, uzlu, leží na mně. Toto je i role tvůrce haiku. Ve své poslušnosti stojí "na místě" a přece jde naproti.

Hortensie,Hustolesová: Třetím tahem tma. Třítažky. 1. vydání. 2007, nákladem 313 ks, ISBN 978-80-239-9539-8.

Dovolujeme si upozornit na právě vydanou černavou sbírku třítažků na první pohled neznámé autorky Hortensie Hustolesové. Zavede nás mimo jiné do svého křehkého světa vidění suchých květů chřestýšů a slyšení zraněného hlasu prasklé vázy, kteréžto jsou si navzájem v promlouvání. Sbírka je graficky decentně a úhledně vyvedena.

Ze sbírky se mi nejvíce líbily tyto třítažky. Budiž Vám nápovědou a pobídkou k přečtení.

Vybrané třítažky ve formátu .doc(25 kB) a ve formátu .pdf(15 kB)

Před časem jsme se s Darmošlapem dostali k jednomu malému literárnímu problému. Tvrdil jsem, že skutečné haiku může být napsáno pouze v japonštině. Samozřejmě, věděl jsem, a vím, že existuje rozsáhlá literatura nejaponsky psaných haiku. Zřejmě s tím víceméně začali už beatnici a spříznění, jakési menší procento nejaponsky píšících autorů snad tvořilo haiku ještě dřív, před druhou světovou válkou. Prostě, stačí se podívat na internet, a zjistíme, že jsou kluby haiku v angličtině psaných, ve francouzštině psaných, v němčině, ve španělštině… no atd. Haiku jsou dnes populární podobně jako japonské bojové sporty, ikebana, asi ne ale tolik, jako momentálně sudoku…